Jak k nám přišli Dar a Remus

Panička Jana....

Vždy jsme měli nějakého pejska doma a já vždy věděla, že si dalšího psa jednou pořidím, akorát jsem nevěděla kdy a jakého. Začala jsem poznávat jednu RR fenu, a když jsme ji viděla, jak je skvělá, jak umí poslouchat, je dobře vychovaná a miluje svou rodinu, tak jsem začala uvažovat o ridgebackovi. Začala jsem o nich shánět informace a rohodla se, že toto bude můj příští pes.

Jak jsem to oznámila doma a ukázala fotku tohoto plemene, tak řekli, že jsem blázen. Nakonec jsem je ukecala,ale nemohla se rozhodnout, jestli psa nebo fenu. Nakonec to za mě rozhodli doma, fenu jsem měla zakázanou, ale to pro mě nebylo důležité, hlavně že jsem si mohla pořídit vůbec tohoto úžasného psa. Začala jsem projíždět inzeráty až jsem narazila na inzerát od paní Aleny Žďárské, strašně se mi líbila její fenečka Sára. Takže jsem před vánocemi napsala e-mail a my se dohodly, že mi dá vědět, jak se prckové narodí, měla jsem předem zamluveného jednoho kluka.

Strašně jsme se těšila na první návštěvu a ta dopadla úplně úžasně, bylo vidět, že paní Alena se o mimišky stará skvěle, a  že jí záleží  do jakých rukou půjdou. Dara jsem měla vybraného podle fotky a všichni byli překvapeni, když jsem mezi ně vešla koukla a řekla "a tohle je můj kluk". Musím říci, že Dara jsem si nakonec odvezla ještě o den dříve než jsme byly dohodnuty :-) A tak začal můj život s ridgebackem.

Všichni tři bydlíme v Ostravě.

Dája chce prý také ještě něco dodat, tak ho k tomu pouštím....

Jsem kluk Rhodesian Ridgeback  bez PP a jmenuji se Dar. Narodil jsem se 6.1.2008 ve Stanislavovicích, mamince Sáře bez PP  a tatínkovi se jménem Don s PP. Moje panička Jana říkala, že si mě vybrala již ve třech týdnech mého života, to jsem musel být krasavec, že??? :-))

Jsem prý tvrdohlavý, trochu urážlivý, ale docela poslušný. Panička mě často chválí,ale už jsem od ní také slyšel, že prý půjdu do karbanátek, ale asi to se mnou nebude tak hrozné, protože pořád nic :-)) Panička se mi hodně věnuje, cvičíme spolu,  hrajeme si a bere mě mezi mé psí kamarády, kterých mám teda hodně, jsme prý její zlatíčko, ale na jedné z vycházek jsem něco sežral, tak mi vynadala a řekla, že mi bude říkat hovňousi a nebo prase, a to jsem si jenom pochutnával na vitamínu H.

Měl jsem se s paničkou krásně, trávili jsme každou volnou chvíli spolu, byl jsem její zlatíčko číslo 1. Jednoho dne, ani nevím proč,ale asi jsem zlobil, protože si panička přivedla nové štěně:-(  Říkal jsem si ten tady dlouho nevydrží asi je jenom na návštěvě. Panička na něho volala Remi, Remusi, a ten malý nezbedník pořád zůstaval a nikam se nechystal. Musím teda říci, že když jsme byli ve třech venku, tak to byla legrace, aspoň to štěně za mnou běhalo ( ne že panička by byla horší,ale jenom mezi námi přeci není pes ). Doma to bylo trochu horší musel jsem se o všechno dělit a to se mi ze začátku moc nelíbilo, ale bohužel musel jsem udělat ústupek. Sice je to uličník ten Remus, no viděli jste někdy něco takového,  spíte a něco příjde a sedne si na Vás, no to je přeci nevychovanost, tak jsme musel dát pár lekcí chování. Panička ho zubruje a říká mu co má dělat, no jo tak slušně vychovaného psu jako jsem já se přece nemůže rovnat.

A tak jsem dostal mladšího bratra Remuse, narodil se 4.8.2008 v Horní Suché.