Sraz lidiček z www.psilaska.cz

04.08.2009 16:55

Teta Lucka nás navedla na Lidech.cz na stránky procházky Ostrava, a my s přidali k procházce kolem Odry, která se konala 02.08.2009, ale nejdříve jsme se zaregistrovali na www.psilaska.cz.

Sešlo se nás asi 5, s různými pejsky – od převahy ridgebacků (Dar, Remi a Ronja ), retriever (Jamie), pumi (Alfa) a bichonek (Cupido ) sešli jsme se v Zábřehu, a pod vedením tety Lucky jsme se vydaly k Odře.

 

My už jsme tam také jednou byli, právě s  Luckou a Ronjou. Jak jsme mohly, tak jsme psy pustily na volno. Ronja s Darem hned ochutnaly vodu, zda je správně vychlazená a ostatní se pomalu přidávali. Procházka začala okolo rybníku v malém lesíku, kde se nám moc líbilo, protože tam byl stín a pesani se mohli vyřádit ve vodě. Pomalu jsme se šinuly dál a dál na to hrozné slunce, které opravdu nepříjemně hřálo. Jakmile jsme se dostaly na louku, Dar s Ronjou, kteří nabrali nový elán u rybníka, se začali předvádět, jak se správně běhá, a že bylo na co koukat. Holky, co nebyly zvyklé, teda pořádně koukaly, hlavně když proběhli moc blízko kolem nás, to bylo, jako kdyby běželi koně.

 

Pak teta Lucka vytáhla barevný balonek a vzbudila zájem všech kromě Remuse toho zajímala jedině Ronja. Jamie se nechala od každého hladit a musela všude být, bylo ji všude plno, ale určitě si to tahle malá rošťanda užila.

Vyhlásily jsme pauzu na pitný režim – psiska samozřejmě dostala také a paničky se musely osvěžit ve stínu, aby mohly pokračovat dále v cestě. Pesani také poléhali do stínu. A zase jsme vyšli na sluníčko, zajímalo by mě, koho vlastně napadlo jít ven v tom hrozném vedru ven a ještě dělat takovouhle procházku. Došly jsem k mostku, a tam nás opustil bichonek s paničkou.

A my se vydaly dál po louce a hledaly, kde je ta cestička, co teta Lucka slibovala. Samozřejmě jsme ji přešly a musely se vracet po cestě, kde jezdilo strašně moc kol. Vůbec to nebylo příjemné. Za to nás teta dovedla k vodnímu ráji. Bylo to zastrčené místečko, kde se šlo po takových „schodech“ k vodě a pesani tam neochvějně zamířili. První ve vodě byla místní potápka Ronja, ale Dar se také nenechal zahanbit, a šel za ní. Ostatní pesani se drželi raději blíže břehu. Lucka začala házet klacky do vody a Dája si toho všiml pozdě, takže Ronja doplava ke klacíků dříve, a ten můj gentleman ji ho okamžitě ukradl a plaval s ním ke břehu.  Musely jsme se smát, byly to příjemné chvíle, ale nejlepší byla asi ta, kdy jsem do vody hodila klacek, v ruce držela foťák a ještě láhev s pitím. Najednou koukám, kde ten můj pes plave. Než jsem odhodila bandasku a pustila foťák, že písknu,a prohlásila, že nemám psa už teta Lucka, jelikož měla volné ruce zapískala a to moje nemehlo zrzavé se vrátilo zpět.

Pokračovaly jsem dále v cestě pomalu se vracely na louku, ze které jsme vycházely. Banda psisek se ještě proběhla, pak se všichni vyřáchali v rybníků a pomalu se šinuly na tramvaj.

 Cesta domů : horor

Panička s námi nasedla na tramvaj č. 11, a najednou ta tramvaj začala něco hlásit já samozřejmě nerozuměl, ale stačilo se podívat na paničku a bylo mi jasné, že jedeme špatně. Nakonec jsme museli přestoupit na Vítkovickém nádraží do autobusu, a ten zase jel nějak jinak, než panička chtěla, objížděl skoro celý Zábřeh a teprve potom zastavil u ČEZ arény, kde jsme zase vystupovaly, mě se to líbilo, byl jsem celou dobu na volno, ale paničce už to začínalo lézt na nervy a začala štěkat. Protože tady jsme znova musely nastoupit do tramvaje, která už naštěstí pro nás jela domů, a to jsme musely ještě jít přes celé město. Byly jsme totálně unaveni, jenom jsem s Remuskem čekal až se otevřou dveře domů a my se někam svalíme. Panička dala sprchu a svalila se také, pak ji ale začala šichta, musela nahrát všechny fotky, co nafotila na nějaké rajče, myslel jsme, že ho dostanu já, protože rajčátka já moc rád, ale ona se pořád hrabala v takové té černé krabici na posteli, takže s rajčete nic nebylo. Panička nafotila spoustu krásných fotek s procházky. Myslím, že říkala i něco o tom, že už nikdy fotit nebude. Ale kdo máte doma paničku nebo pánika, víte jak to s nimi vždy je, že??? Bublají a pak vždycky, ještě musím nabalit foťák a jedu ...... a eště hudruji nám, že jsme se blbě pohli, no je to s těmi pániky docela těžké sem tam.

Takže se mrkněte na naše fotky, a jestli jste s Ostravy, tak doufám, že se k nám někdy přidáte. Bylo to moc prima, ale teď už chci jít spát, Remusek to už dělá delší dobu. A panička se ještě hrabe v té černé krabici na posteli a něco si mumláaaaa……

 

Fotky z akce zde