Coursing Háj ve Slezsku
Je sobota a zrovna vyrážíme na coursing, který pořádala Katka, konal se ve Lhotě u Háje ve Slezsku.
Ráno jsem nachystala auto a s rukama Darem a Remusem čekali venku než dorazí Marika se svými psy: Parisem a Anubisem. Naložila jsem všechny psy do auta a vyjela jsem směr Tesco v Porubě, kde jsme měli sraz s Luckou, která měla být našim navigátorem na námi vytoužené místo.
Cesta byla strašná, protože já měla v autě Remuse. Myslela jsem, že Lucku zabiju, jela jak vrah, no nejeli jsme ani jednou pod 100km. Konečně trochu zpomalila, protože před ní jela policie,ale k mé smůle zabočila na špatnou lesní cestu. Lesní cesta byla nádherná všude samá díra, a když se po ní ženete 120 km rychlostí, a ještě spolujezdci říkáte, aby se kochal tou nádhernou krajinou, tak si asi myslíte, že jste cvok, dokud se k Vám z kufru neline nelibý zvuk a v zrcátku nevidíte, jak Vám pes blije do auta. Jenom jsem vyskočila z auta a už řvala po Lucce, že jede jak magor, a že se mi pes poblil v autě. A ona mi odpověděla fakt??? No myslela jsem, že ji v ten moment zavraždím.
Konečně jsem se došourali k dráze, kde jsme mohli vidět, jak běží bíglí coursing. Teta Marika si bohužel dala deku ke stromu, kde jsme s Luckou inteligentně uvázali na tři drobečky. Když bígli běželi a střapec se přiblížil k naši úrovni, tak Ronja s Darem málem urvali větem ze stromu a tetě Marice skončili málem na zádech a Remusek, aby mu nebylo líto, tak skočil s nimi, takže teta měla skoro na zádech tři ridgebacky.
Lucce se podařilo ukecat pořadatelku od bíglu a pustila naše zrzoně na start, aby se trochu uklidnili, takže jsem jim předvedli, jak se to správně běhá. Pak nastal chvíli klidu,ale Marika si pro jistotu odsedla. Po posledním běhu bíglů jsem znova pustili Ronju sólo a Dara sólo. Po nich následovali Izi a Nubis ( italský chrtík), ale s těmi utíkali páničci, ti se fakt hodně snažili. Pak běžel Paris (vipet), ten zazářil,ale nikdo nepochyboval. Pak se natahovala dlouhá dráha a běželo se v párech Ronja a Dar, Dar a Paris a sólovky. Po skončení jsme pomohli posbírat některé věci, poděkovali jsme za běhy. Bylo to super. A hned jsem se ještě ptala Kuby, jestli neví o nějakém koupání i pro psy. Poradil nám skvěle.
Ten den bylo opravdu strašně moc vedro a my jsme celí šťastní dorazili k rybníku, kde jsme se i ze psy okoupali. Dara jsem nutila plavat za mnou, no ani jsem ho nutit nemusela, jak mě viděl dále od břehu, tak se za mnou pustil. Musím říci, že bych nikdy neřekla, kolik má takový pes síly. Plaval se mnou a cestou zpět jsem si dodala odvahu a chytla jsem se jeho ocasu a on mě táhl zpět ke břehu. Máme i nový povel „břeh“. Docela legrační,ale fungoval.
Musím říci, že tento den se strašně vydařil. Musím poděkovat Marii Kaniové za videa, která pořídila z tohoto coursingu. Tyto najdete zde