Bílý Kříž

Panička měla přes týden volno. Ráno nás vzala ven jenom na rychlovku, čemuž jsme se divili, a pak doma uklízela. No my pořád koukali, co se dneska bude dít. Nakonec se panička začala oblékat a to byl signál pro nás. Začal se chystat i páneččín bratr, hmmm a my pořád nic. Nakonec panička, když si všechno nachystala šla do předsíně, kde my jsme byli už namačkáni u dveří, aby na nás nezapomněla.  Panička vytáhla obojky a ještě překvapení se chystalo , když nám dávala postroje do auta, to už jsme věděli, že se jede někam na výlet.  Jeli jsme dlouho, jelikož panička ještě nemá známku na auto, tak to s námi trochu objížděla přes Havířov. Dorazili jsme na hory k hotelu Visalaj a pěšky  jsem vidali na Bílí Kříž. Já jsem lítal jak blesk, všude jsem měl zabořený čumák, to jste měli vidět. Panička nám házela šišky, mohly jsme se napít z vody v lese. A najednou nás panička přivolala a dávlaa na vodítko. Tak to jsem si říkal, co e děje tohle nikdy nedělá. No jo před námi  byli nějací jiný pejsci a byli na vodítku, je divné, že si jich teda všimla dříve než my, no asi má lepší nos.  Jeden pejsek se mi moc nelíbil, šel až moc blízko kolem paničky a netvářil se zrovna moc přátelský, nakonec jsme teda prošli,  apanička nás zase pouštěla s vodítek a my mohly znova běhat. Najednou jsem zaběhl do lesa, ale to už na mě pískal paneček, dostal od paničky nějaou píšťalku a hned ji na mě zkoušel, tak by měl radost, tak jsme otočil a utíkal zpět. A samozřejmě jsem byl za to pochválen. Remusek se mnou také běhal, ale vždy čekal na paničku, aby se mu tady neztratila, což jsme nechápal, kam by tady mohla jít??? Cesta tu byla jenom jedna. Došli jsme až k odpočívadlu, kde si panička sedla vytáhla nám vodu, zatímco my pili, tak se k nám začali přibližovat děti, asi nějaký zájezd, protože jich fakt bylo strašně hodně. Já jsem mezi nima běhal, ony mě hladili, každého jsme líbnul na tvář, oni na mě volaly jménem, protže panička nám nechala udělat obojky se jmény a takovou kostičkou, kde je její telefonní číslo, co kdybychom se někam zaběhli. Tyhle obojky dostáváme, když jedem někam dále než do parku nebo k vodě. Aby každý věděl, komu má zavolat. Remuskovi se po krátkém čase společnost děti přestala líbit a stáhl se k paničce, ktrá musela dětem říci, aby ho nechali v klidu, že on už nechce. Teď nastal ráj pro mě, protže mě všichni hladili. Nakonec bylo zaveleno, a my pokračovali k cestě, což už nebylo daleko k hospůdce. Už jsme tam skoro byli, když Aleš prohmátal kapsy a zjistil,že nemá peněženku, tak jsem s ním musel jít zpět k odpočívadlu, jesit mu tma náhodou nevypadla. Moc se mi teda nechtělo, co kdyby se páničce něco stalo a Remusek ji neochránil. Když jsme se vraceli za paničkou a Aleš mě pustil, tka jsem se šíleně rozběhl a chtěl mu utéci za ní. Ale on na mě zavolal, teda zařval, abych se vrátil, tak mi nic jiného nezbávalo. To s emi moc nelíbilo, takže když si mě dal na vodítko, tak jsem přidal trochu do kroku, abychom už byli u paničky, která nám šla naproti s Remuskem. Sedli jsme si do hospůdky a pánečči se občerstvili a nám pánečka než jsme se vráceli zpět domů, koupila nanuk, který jsme dosstali s Remuskem na půl, ale to hnědé, z toho panička snědla, to by mě fakt zajímalo proč nám nemohla dát i to hnědé, určitě to je k jídlu, když to jedla i ona. Sešli jsme zase zpět k autu, kdy po cestě s námi dělali blbosti, abychomse prý ještě trochu unavili.  Naskočili jsme do auta jeli směr domů. No o panička je holt skléroza a zapomněla tentokráte vzít tu černou krabičku přes, kterou na nás kouká a říká, kdyby stáli aspoň chvíli v klidu. Takže fotky nejsou. Ale výlet to byl ndáherný nebylo tam ani moc vedro. Takže se těším, kdy zase vyrazíme.